Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

pátek 15. ledna 2016

Prokletí velkých řetězcových knihkupectví

Určitě jste si toho taky všimli. Začalo to nenápadně a plíživě, ale teď už je to faktem: Malá nezávislá knihkupectví nahradily pobočky velkých knižních řetězců. Unifikované a pečlivě, organizovaně vedené, ale úplně bez atmosféry. Tisíce knih jsou dostupné na jednom místě, dobře dohledatelné a za nijak špatné ceny. Všichni do nich chodíme. A někteří z nás je taky nemají rádi.



Když jsem byla minulé léto v Londýně, táhla mě kamarádka k "největšímu místnímu knihkupectví". Jsem ten knihomol, že jo, takže si to užiju. Snažila jsem se jí vysvětlit, že na mě z několikapatrových knihkupectví padá deprese - tolik knih, které nikdy nepřečtete; tolik knih, které ani nestojí za to být vydané! Nicméně moje námitky se nesetkaly s pochopením. Tak jsem viděla to největší knihkupectví v Londýně, no. Nepadla na mě taková nevolnost, jako když jsem se ocitla v Primarku na Oxford Street, ale úžasný zážitek to taky nebyl.

Prý největší knihkupectví v Londýně


Podobné to mám třeba s Palácem knih Neoluxor, který je na Václavském náměstí. Jasně, je to fajn, tolik knih na jednom místě. Jenže ty dobré se v tom ztratí (na úkor těch, které se prostě dobře prodávají), je to monstrózní a bez atmosféry, a těch lidí! (Zkusili jste si tam vlézt před Vánoci? Já jo. Primark efekt se neochvějně dostavil.) Jenže těch ne-řetězcových knihkupectví už v Praze moc není. Kromě Neoluxoru se rozšiřuje taky Dobrovský (což je prašť jak uhoď) a spíš než na malá knihkupectví s atmosférou můžete narazil na antikvariáty, které jsou doplněny novými knihami (ze kterých podle mého odhadu žijí).

Jaký je můj ideál knihkupectví? Díky, že se ptáte, na to vám moc ráda odpovím. Pamatujete na Hugha Granta a jeho knihkupectví s cestopisy a průvodci ve filmu Notting Hill? Nebo na Meg Rayn a její kouzelné knihkupectví s dětskými knihami v Lásce přes internet? Ano, to druhé ještě v průběhu filmu zkrachuje kvůli velkému řetězci v sousedství. (A ona začne chodit s majitelem řetězce, Tomem Hanksem, což jsem fakt nepochopila. Teda Hanks je fajn a ten film mám ráda, ale on vlastní knižní řetezec a zruinoval jí, takže jako fakt?!)

Pohádkové dětské knihkupectví v Lásce přes internet...

... a obchod s cestopisy v Notting Hill


Tak jo. Všichni víme, jak to je. Knižní odvětví je v krizi (jak říkal už Čapek), mládež je zkažená a kam ten svět vůbec spěje? Lidé čtou paperbacky, nosí si romány ve čtečkách, noviny upadají a knihkupectví jsou řetězcová (stejně jako, mimochodem, kavárny - Costa Coffee si celkem dobře obšancovala Prahu, stejně jako francouzský Prêt à manger paradoxně Londýn). McDonaldizace společnosti postupuje, jak by řekl americký sociolog Ritzer. Je to hrůza.

Jenže taky všichni víme, že až příště budeme shánět knihu, zapadneme zase do Paláce knih, protože ji v něm rychle a bezpečně seženeme.
Aspoň já teda rozhodně.
A pak budu nadávat, kolik je tam lidí, jak to nemá atmosféru a jaké blbosti se tam dají koupit. 
Meg Rayn by se divila.  




Jaký vztah máte k řetězcovým knihkupectvím vy? Doporučíte mi nějaké dobré a příjemné knihkupectví? :)





 

8 komentářů:

  1. Před pár dny jsem měla cestu okolo takového toho knihkupectví/antikvariátu naproti Tescu ve Spálené ulici na rohu Národní třídy. A tak jsem si řekla, že se tam konečně podívám, protože jsem tam nikdy nebyla. A víš ty co? Já si vážně líp připadám v Luxoru. Tady vůbec nikdo nebyl a prostě mi připadalo, že mě pozoruje prodavač a dalších sto neviditelných očí. Zato v řetězci si mě nikdo nevšímá a v pohodě si prolistuju všechno, co mě zaujme. Knihy ale stejně nakupuju výhradně přes internet, protože se tak dá dost ušetřit a stejně si to vždycky rozmýšlím. :) Ale je pravda, že existence nezávislých knihkupectví "s duší" je fajn a chápu, co na tom lidi oceňují, jen asi nejsem jedna z nich.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, vím, které knihkupectví myslíš! To mám ráda. Když jsem v něm naposledy byla, tak bylo dost plné lidí (ale bylo to před Vánoci).
      Řekla bych, že dobře pro tebe, jestli máš velká řetězcová knihkupectví ráda :)

      Vymazat
    2. Ten obchod, o kterém píše Magda, se mi, Lenko, taky moc líbí. Je tam taková zvláštní a hezká atmosféra. Pravda je, že jsem tam byla asi jen 2x a to se tam zrovna pár lidí potulovalo. Pokud hledáš nějaký konkrétní titul, asi je nejlepší se na něj přímo zeptat, jinak by se jeho hledání mohlo protáhnout. Ale určitě se tam dají najít zajímavé kousky. Byla tam třeba krásná stará knížka Medvídka Pú, to by pro někoho mohl být hezký dárek. I když moc/vůbec nečtu, líbí se mi zachraňovat knihy, které lidi vyhazují. Ještě, že mám přístup na sběrný dvůr :D. To je takový můj malý osobní antikvariát. Do Luxoru a ostatních řetězců si chodím spíš pro učebnice a moc mě to tam nebaví.

      Pavlínka

      Vymazat
    3. Máš správný knihomolský přístup, jestli se ti líbí zachraňovat knihy :)
      Mně se vt om obchodě líbí ta velká sekce s LP deskami, to je kouzelné. Ale stejně si myslím, že obchod žije spíš z těch novějších titulů, které prodávají v přední části, než ze starých knih (možná tak z těch vzácnějších plakátů, desek, uměleckých knih...).

      Vymazat
    4. Já tam chodím ráda hlavně do části antikvariátní, tam vždycky najdu super poklady za pár kaček, i když se tedy musí trochu hledat :) Jinak s tebou souhlasím, člověk se tam (v Luxoru atd.) necítí dobře, ale ví, že tam (většinou) sežene to, co potřebuje. Já nejradši nakupuji přes internet kvůli ceně a pak starší kousky v antikách :) Třeba tady v Sušici je maličké knihkupectví s duší, jenže tam zase nikdy nenajdu to, co chci :) Jinak Costa obsadila Prahu, taky jsem byla proti, jenže pak člověk ochutná to kafe a je hotovo, navíc je to skvělé, že si tam zajde člověk pro dobré kafe a vezme si ho do práce a je to, ale stejně nedám dopustit na malé útulné kavárny se skvělou atmosférou, jen musí mít to dobré kafe :)

      Vymazat
    5. Vidím, že máme to dilema nastavené dost podobně :D
      Jojo, Costa má dobrou kávu, to máš pravdu. Ale alespoň v Praze znám hodně kaváren, které vaří taky dobré kafe a ještě mají svoji typickou atmosféru. Takže je preferuju, ale občas do Costy zajdu, stejně jako do toho Luxoru...



      Vymazat
  2. Já miluju antikvariáty. Vůně starých knih, atmosféra...a vůbec. A v jednom knihkupeckém řetězci brigádničím a i když bych neměnila, faktem je, že je to tak trochu supermarket pro intelektuály, co naplat.

    A fakt mě pobavil výraz primark efekt. To mám taky. Vždycky když vyjdu z Primarku, cítím se jako bych přežila apokalypsu a mám chuť někam zalézt a umřít :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že jsem tě pobavila :) Ano! Primark je prostě kapitola sama pro sebe: jednou jsem z něho po čtvrt hodině čekání u kabinky zdrhla, protože jsem měla pocit, že každou chvíli omdlím :D Fakt zázrak.

      Vymazat