Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

pátek 1. dubna 2016

Hodiny: Tři ženy, jedna kniha a spousta pocitů

Kniha chytře inspirovaná dílem Virginie Woolfové, to jsou Hodiny od Michaela Cunninghama. Proplétající se příběhy tří žen, jejich přemítání o smyslu, kráse i tíze života: prostě kniha, kterou je dobré vychutnat.




Virginia Woolfová žije ve 20. letech se svým manželem "v exilu" mimo Londýn, aby se zotavila ze svých psychických potíží. Začíná psát Paní Dallowayovou (původním názvem Hodiny), která se stane jejím neslavnějším dílem. Tuto knihu čte v roce 1949 Laura, mladá manželka a matka, která se dusí pod tíhou své tradiční role. A Clarissa z konce 20. století, přezdívaná přítelem Richardem Paní Dallowayová, jde ráno koupit květiny, protože pro Richarda pořádá večírek...

Knihy, které mění život

Paní Dallowayová od Woolfové je jednou z mých srdcovek: úžasně emocionální, upřímná, stylisticky nádherná kniha. Hodně mě proto potěšilo, jak chytře s ní Cunningham ve svém příběhu pracuje. Clarissin přístup k životu je skvělou paralelou k paní Dallowayové, její ranní pochůzky k příběhu přímo odkazují, volně na něj navazují také některé další postavy. Zároveň je tu krásně ukázáno, jak knihy můžou hrát klíčovou roli v životě čtenářů - Laura nad knihou přemýšlí o svém vlastním životě (a o smrti), hledá v ní uklidnění i odpovědi.

Co je však hlavní: je to nádherně napsané. Příběhy ubíhají plynule a opravdu připomínají styl Woolfové (proud vědomí, jak si jistě pamatujete ze školy), i když děj má rychlejší spád - prostě uzpůsobeno naší době. (Navíc se zde okrajově, ale pořád významně řeší homosexualita, respektive několik hlavních postav je homosexuálních, případně mají alespoň takové "záblesky" přitažlivosti k osobám stejného pohlaví. Tohle byste našli ve Woolfové, jen pokud byste hledali.)

Oslava života... a obhajoba smrti

Kamarádka mi při pohledu na knihu řekla: "To je ale depka, ne? No, aspoň že je to krátká depka." Je zvláštní, že jsem tento příběh jako "depku" nikdy nebrala - je silný, atmosféra vás vtáhne a nepustí, hodně se tam přemýšlí o sebevraždě (a nejen přemýšlí), smrti, konečnosti života.  Zároveň - a pro mě především - je to ale taky oslava života, krás každodennosti, dokonalých a prostých chvil, nádherných vzpomínek, které si uchováváme jako nejvzácnější poklad. Ano, dokonalost je pomíjivá, a tohoto vědomí zanechává v postavách hořkou pachuť, pocit beznaděje. Ale vždy se těší na další prchavý záblesk dokonalosti - alespoň do doby, kdy už tu bezvýchodnou pomíjivost nejsou schopné unést. I když se však rozhodují pro smrt, stále život milují.

 180 stránek uběhne jako voda a přejete si, abyste ze světa paní Dallowayové a Brownové a Woolfové nemuseli odejít. Nebo, jako já, abyste to celé nepřečetli v metru. Plánuju si ji vzít někdy znovu na dovolenou, protože je to opravdu kniha, kterou je potřeba vychutnat naplno.

Pokud narazíte na stejnojmenný film Hodiny (The Hours), adaptaci knihy, určitě si ho pusťte. Velmi věrně se drží předlohy (i když mám pocit, že postavy jsou tu víc vyhrocené, s méně zřetelnými "světlými chvílemi", víc zahnané do depresivních krajností). Viděla jsem film už před několika lety, ale mám z něj jeden z nejsilnějších fimových zážitků.



Moje hodnocení:


 


Četli jste Hodiny nebo Paní Dallowayovou? :)
  

6 komentářů:

  1. Další moje výrazná čtenářská mezera, ale chystám se jak na Paní Dallowayovou tak na Hodiny. Film jsem kdysi viděla a jsem si téměř jistá, že až nastane ten správný čas, tak si zamiluji i knihy...
    Krásná recenze
    Hezký víkend, Leni :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! :)
      Určitě někdy zkus, doporučuju otevřít je někdy v klidu, na dovolené a podobně :)

      Vymazat
  2. Krásně sepsaná recenze! Já si kdysi dávno Hodiny půjčila v knihovně, ale nechytly mě. Zpětně si myslím, že jsem na to byla moc mladá. Ráda jim dám znovu šanci, nalákala jsi mě, děkuji :) Přeji hezké pondělí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! :ú
      Určitě je ještě jednou zkus, ale není to kniha, která by sedla každému...

      Vymazat
  3. Tuhle knihu už mám delší dobu doma, ale zatím jsem se k ní nedostala, tvoje recenze mě nicméně povzbudila, abych to konečně zkusila, tak snad si ji nyní přečtu. :-) Od Virginie Woolfové jsem bohužel doposud nic nečetla, ale chtěla bych to změnit, nějaká doporučení, s čím začít? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě ji zkus! :)
      Myslím, že od Woolfové je nejpříjemnější na čtení právě Paní Dallowayové. Zkoušela jsem od ní třeba Jácobův pokoj, ale ten mě nebavil a odložila jsme ho... Obecně je ale potřeba vychytat správnou náladu, mít čas v klidu si s její knihou sednout, přistoupit na její hru a vychutnat si ji.

      Vymazat