Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

neděle 3. dubna 2016

TOP 5 /#6/: Příběhy, jejichž výjimečnost nás minula

Tentokrát jsme se s madlenkou z I Need Stories to Live rozhodly sepsat seznam příběhů, které se staly bestsellery nebo hity, ale u nichž nechápeme, čím si to zasloužily. Nebo-li, jak tomu říkáme pracovně, "taky si jednou zahejtovat". Takže tady je pět příběhů, které jsou podle nás naprosto přeceněné.



1. Alexandra Potter: Není přání jako přání (a spol.)

Mám pocit, že tato autorka jede jednu knihu za druhou podle osvědčených šablon. Jsou tu potrhlé, nesympatické hrdinky, které jdou z jednoho trapasu do druhého, ale jež nakonec nějaký muž (který, to je vám jasné zhruba od strany 2) přijme takové, jaké jsou. Ano, pochopili jste dobře - tento druh knih mě osobně uráží, i když se s tím snažím ze všech sil bojovat. Stále prohrávám.
(Delší článek o mém vztahu k téhle autorce najdete tady.)

 

 2. L. J. Smith: Upíří deníky. (Upíři obecně.)

Tato záležitost patří do kategorie "nechápu sama sebe". Není mi moc jasné, jak jsem mohla číst Stmívání a necítit se trapně. Ale když je vám patnáct, tak holt vidíte věci jinak... Každopádně teď jsem dost unavená z různých upírů, andělů a podobných young adult výmyslů. A Upíří deníky - to byl příšerný brak už v těch patnácti. A to ani nemluvím o seriálové verzi: začátek vypadal slibně, ale pak se to zvrhlo v nechtěnou parodii sama sebe.
Hmm, nádherná puberťácká upíří éra...


3. D. Brown: Šifra mistra Leonarda (a spol.)

Před lety jsem četla Šifru mistra Leonarda - a zas tak špatné mi to nepřipadalo. Rozhodně je to velmi dobře napsané. Po delší době jsem se podívala na film, pozdějí také na Anděle a démony: a dnes nechápu, jak se tyhle knihy (a filmy) mohly stát tak superúspěšnými. Spiknutí církví, staré řády, tajemství ve Vatikánu - jsem jediná, komu to připadá překombinované, až nevkusně přitažené za vlasy?

4. James Bond (filmy)

Další příběhy z kategorie "nechápu sama sebe". Když jsem byla mladší, celkem jsem Bonda sledovala. Od určité chvíle mě už jenom štve. Prostoduchá zápletka, černobílý svět (i když v novějších dílech už se tenhle aspekt lepší, to musím uznat), "dokonalý" agent a spousta polonahých žen. Jako fakt?
Pořád Bonda uznávám jako součást popkultury, nekonečný zdroj hlášek a odkazů, ale kromě toho - ne, tohle není můj šálek kávy. Nechápu, proč se pořád točí další a další díly...



5. J. Jonasson: Století stařík, který vylezl z okna a zmizel

Knihu jsem dočetla, protože jsem neustále čekala, kdy se to konečně zlomí a zažiju osvícení ve stylu tak proto je to tak oblíbené! Nestalo se. Kniha asi není špatně napsaná, ale nesedla mi a její humor mi prostě nic neříká. Vím, že tohle měl být vtip a tady jsem se měla smát, ale nic to se mnou nedělá. Příběh mi připadá prostě jako stupidní slátanina gagů na pozadí moderních dějin. Tedy, napsat takovou slátaninu musí být těžké, to je mi jasné.
Zkoušela jsem i filmovou verzi, ale vypnula jsem ji po deseti minutách: ještě horší než kniha.
(Recenze na knihu je zde.)




Jaké příběhy překvapují vás tím, jakou oblibu u čtenářů nebo diváků mají? :) 

13 komentářů:

  1. Na Bonda jsem úplně zapomněla! Jeho kultovní status je pro mě dodnes záhadou. Viděla jsem jak nějaký starý, tak nový díl a neoslovil mě ani jeden. A myslím, že to, co jsi psala k Alexandře Potter se dá aplikovat i na mnoho dalších "romantických komedií pro ženy". A naprosto souhlasím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, Potter je obecný typ spisovatelky. Ale v minulosti jsem měla trochu guilty pleasure Kinselu (ne shopaholičku, ale ty ostatní) a ta neměla aspoň tak nesnesitelné postavy.

      Vymazat
  2. To je moc pěkný námět na článek! Ve spoustě věcí se shodneme - Upíří deníky, Alexandra Potter a Stoletý stařík.Respektive takto - Stoletý stařík mě celkem bavil, je to vysloveně oddychová literatura, ale z Analfabetky jsem pak byla dost zklamaná - o dost pokleslejší humor a navíc vše jak přes kopírák. Sice se po chystané novince o nějakém kriminálníkovi plánuji mrknout, ale velké naděje v to nevkládám.
    Jinak Dana Browna můžu (dobrodrůžo, trochu přitažený za vlasy, ale občas si to fakt vychutnám :)) a Bonda taky. Dokonce se přiznám, že jsem docela fanynka bondovek a že si je užívám. Ale chápu, že to je věc, která fakt nemusí sednout každému. Jakmile se nad tím člověk trochu zamyslí, je to vlastně strašná ptákovina.
    Opravdu moc povedený článek, s chutí jsem si ho přečetla.
    Měj se krásně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, taky jsem nad Bondem slouho nepřemýšela a bylo to dobré, takže ti rozumím :D Vlastně mě na tom nejvíc děsí, že se ty filmy berou docela vážně. Kdyby to aspoň byla satira...
      Jasně, pokud dokážeš brát Browna jenom jako oddechovku, tak asi ano :)
      Dík za komentář! :)

      Vymazat
  3. Naprostýýý souhlas snad ve všech bodech. Obzvláště pak Jonasson a taky Brown, kterého jsem svého času doslova hltala, ale po pěti (nebo kolika) knihách mě ta jeho trapná šablonovitost začala nesmírně nudit...Jak si sakra autor může dovolit napsat pět naprosto stejných knih, kde akorát změní místo, kde se věc odehrává? To by mělo být tresné..:D
    Vydařený článek a jsem moc ráda, že jsem se s Tebou v mnoha ohledech shodla :)
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, u Browna jsem měla tenhle moment rozhořčení už u filmu Andělé a démoni. Je to neoriginální a fakt paranoidně pojaté.
      Taky nemáš ráda Jonassona? To mě těší, většině lidí se to líbí hodně.

      Vymazat
    2. No já tedy četla jen Analfabetku, která je "prý" horší než Stařík. Nicméně mně se to zdálo tak strašné, že toho Staříka už asi ani nebudu pokoušet. Tenhle humor mi zkrátka nesedí...

      Vymazat
  4. Pěkný nápad na článek. :)Ve většině se shodneme, hlavně u těch upírů a Potter, ale třeba tvůj náhled na Šífru mistra Leonarda asi nedokážu pochopit. Ta knížka je úplně geniální. Ale je pravda, že další díly jsem nečetla, bála jsem se, že nebudou tak dobré jako Šífra mistra Leonarda.

    Mimochodem, na mém blogu pořádám soutěž o knížky, tak budu moc ráda, pokud se zúčastníš. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, projevuje se, že Brown opravdu má širokou čtenářskou základnu :) Je pravda, že se mi averze vůči němu prohloubila až ve chvíli, kdy jsem zjistila, že jsou jeho knihy všechny stejné.

      Super, stavím se u tebe :)

      Vymazat
  5. Bonda a Staříka jsem nečetla, Dana Browna mám svým způsobem ráda (jeho knihy ve mně sice nezanechají hlubší stopu, ale jako oddychovky jsou fajn), ale u Deníků a Alexandry s tebou absolutně souhlasím. Romantické knihy prostě nemusím, zvládnu si odpočinou i u knihy comá nějaký smysl, a Upírské telenovely v jakékoli podobně mi způsobují vyrážku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Líbí se mi tvoje formulace "odpočinout si u knihy, co má nějaký smysl", s tím souhlasím :)

      Vymazat
  6. Stoletého staříka jsme četli i viděli a moc se nám líbil

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hodně lidí ho má očividně rádo :) Mně prostě nesedl.

      Vymazat