Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

pátek 23. prosince 2016

Faktor Churchill: Když jednotlivec hýbe dějinami

Kniha věnovaná osobnosti Winstona Churchilla, napsaná britským politikem Borisem Johnsonem, se stala velkým trhákem i v našem knižním světě. Johnson si vzal obtížný úkol: podívat se  na Churchilla dnešníma očima a zhodnotit ho v celé kompexnosti jeho mnohaletého působení i jeho osobních vlastností. Jak se mu to v knize Faktor Churchill podařilo?




Winston Churchill byl komplikovanější, rozporuplnější osobnost s mnohem větším vlivem v nejrůznějších oblastech, než jsem z hodin dějepisu tušila: to je asi to hlavní, co si z knihy odnesu. Věděli jste například, že Churchill na začátcích své politické dráhy stál u zrodu sociálních výhod v Británii (jako je minimální mzda)? Že byl tak trochu trhlý exhibicionista, který se sebevražedně proháněl nejrůznějšími menšími válečnými konflitky a psal o svých dobrodružstvích do novin? Že převlékal politický kabát dost podle toho, jak se mu to hodilo (od konzervativců po liberály a zas zpátky)? Že byl ministrem několika rezortů včetně námořnictva, financí a kolonií (kde taky ovlivnil mapu Blízkého východu - přičemž tenhle název taky vymyslel)? Že napsal v knihách a článcích víc slov než Shakespear a Dickens dohromady (a dostal Nobelovku za literaturu)? Že jeho nápad stál u zrodu tanků?

Churchill je prostě dodnes fascinující osobnost. Není mnoho lidí, kteří by s tímto názorem chtěli polemizovat. Johnson jde ovšem dál: tvrdí, že "faktor Churchill" byl jedinečný a nezastupitelný a jde s úvahami až do takových končin, jako že bez něj by Británie prostě nebojovala za druhé světové s Němci, Amerika během války nespolupracovala s Británií, prostě že bez Churchilla by se věci na všech frontách vyvíjely velmi, velmi špatně. Přiznávám, že tahle spekulativní historie mě poněkud odrazuje a irituje... Johnsonova biografie tohoto pána s doutníkem je navíc silně hodnotící: sice vykresluje Churchilla jako rozporuplnou postavu s mnoha chybami a obrovským egem, popisuje jeho přešlapy - ale poté je všechny zase krásně zrelativizuje a se shovívavým pousmáním obhájí. Jako by poselstvím bylo: "Kašlete na to, Churchill byl stejně bůh."

Je snad jasné, že trochu zveličuji: tento styl mi ale vadil. Ačkoliv jsem si užila všechna ta fakta a nové informace, v knize je prostě přespříliš oslavných pasážích, ve kterých se pořád dokola dozvídáme, v čem všem byl Churchill nejlepší. Je jasné, že Johnson psal knihu o svém idolu a myslím, že si ze všech rozporuplných Chuchillových vyjádření a glos vybíral to, co mu zapadalo do obrazu. Vždyť i Churchillova velmi protichůdná vyjádření o možné evropské spolupráci (ze které se zrodila EU)  interpretoval přesně podle svých vlastních euroskeptických postojů...

Možná, že mi prostě nesedí číst o faktech takto publicisticky, až příliš interpretačně a politicky, asi už jsem si příliš zvykla na odborné texty a v tomto případě mi prostě Johnsonův styl vadil. Touto kritikou ovšem nechci shodit celou knihu - její čtení jsem si opravdu užila a informačně je velmi bohatá. Jen je podle mého názoru dobré číst ji kriticky: jako pohled člověka, který má sám určitou politickou funkci (v konzervativní straně) a který si do tohoto politika v některých ohledech silněji promítá svá vlastní přesvědčení.

Moje hodnocení:
 

4 komentáře:

  1. Přeji krásný nový rok 2017 a co nejvíce fajn příběhů s prima konci. Věra Fina, autorka knih s duší

    OdpovědětVymazat
  2. Hodně mě inspiruješ ke čtení autobiografií a faktografických knih, musím do toho už opravdu proniknout, mé omezené znalosti mě totiž už dost iritují :D jediným problémem je právě to, že nevím, co považovat za pravdu a co do "obrazu svému zapadající informace". Mohla bys mi prosím v krátkosti poradit pár autobiografií/faktografií, které opravdu stojí za to? Je jedno z jaké doby, odvětví...zkrátka cokoli máš ráda :)
    Díky a měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že tě v tomto ohledu inspiruju, ale problém asi je, že moje zaměření je velmi specifické - hodně čtu sociologické knihy (studie), mám asi trošku jiné zaměření, než ty... Ale interpretace toho, co je "pravda", ke vždycky složitá - zvlášť hodnocení něcí osobnosti, to asi ani jednoznačný výklad nemá.
      Pokud jde o autobiografie - jednoznačně nejlepší, co jsem četla, je Vlastní životopis od Agathy Christie (považuji to za lepší a zajímavější knihu než je velká část jejích detektivek). I když u těch autobiografií je právě problém v tom, že si sám ten člověk vytváří obraz sebe sama, jak chce být viděn (a zrovna A.C. v knize úplně "zamluvila" svoje slavné "zmizení"). Jinak kdyby tě zajímaly české osobnosti, určitě jsou dobré knihy od Kosatíka (historik).
      Jinak spíš odborné/faktické věci, které mně v poslední době zaujaly, najdeš v Knihách bez recenze. Mně hodně zajímají věci ohledně Druhé světové (problematika zla, dělení na "my" a "oni" v sociálním světě), proto mi dobrý přišel třeba Eichmann v Jeruzalémě od Arendt (ale na to musí mít člověk žaludek a možná i trochu informační základ, hodně historických věcí už bude dneska jinak viděno). Jinak mě baví třeba Sedláčkovy knihy, pokud tě zajímá ekonomie (i když tu poslední, 2036, nedoporučuju - brzy napíšu recenzi :)). Hm, asi jsem ti moc neporadila, tohle je hodně o vlastních tematických zájmech :D

      Vymazat
    2. Naopak, Leni, díky za rozšíření obzorů a taky připomenutí životopisu Agathy, po tom už jsem koukala před časem a nějak na to zase úspěšně zapomněla :) Ostatní neznám, takže probádám :)
      Hezký večer

      Vymazat