Knihoběžník aneb Jak šly knihy do světa

Objevit nové knihy, nejlíp na nějakém zajímavém místě, přečíst je  a zase poslat  dál, prostřednictvím dalšího "úložiště". Svoje zážitky s knihou pak napsat do jakéhosi „příběhu knihy“. Tak by se dal shrnout projekt Knihoběžník, který rozjelo knihkupectví Martinus. 

Čtení knih není tak osamělá činnost, jak si hodně lidí myslí. Pokud se jenom trochu pohybujete mezi čtenáři, určitě víte, že dokážeme trávit hodiny povídáním si o knihách. Nebo brouzdáním na knihomolských blozích, jejichž autoři věnují desítky hodin psaní o tom, co přečetli. Prostě - rádi svoje čtenářské zážitky sdílíme, a přesně proto se mi tolik zalíbil Knihoběžník. Knihy s sebou tahám úplně všude (většinou i tehdy, když tuším, že je nebudu mít čas otevřít) a jsou tak svědky většiny mého života. Proč se tedy nepodělit o tom, co se mnou kniha zažila, a pak ji neposlat dál - aby její příběh mohl tvořit zase někdo jiný?

Jsem knihoběžník

Na webu Knihoběžníku vidíte, jaké knihy jsou zapojené - a jestli je zrovna někdo čte, nebo jestli jsou na nějakém místě připravené jít do světa. Já jsem si takhle pro začátek vybrala Jaký otec, takový syn od Huntera S. Fulghuma (ano, je to syn Roberta Fulghuma) a šla jsem si pro ni do pražského Friends Coffee House. Už samotná výprava pro mě byla úžasná: je to neuvěřitelné, ale v této nádherné kavárně jsem byla poprvé. A naprosto mě nadchla! Je krásně zařízená a hlavně zadní místnost, ve které stojí knihovna, se mi zalíbila natolik, že bych se do ní hned přestěhovala. V knihovně jsem našla Jaký otec, takový syn, ale kromě ní jsem narazila ještě na jeden titul, kvůli kterému se hodlám vrátit: Social Media 101 od Chrise Brogana. Vypadá to, že tahle pro mě dost zajímavá příručka není v českých knihkupectvích dostupná, a že kvůli jejímu čtení asi fakt do Friends Coffee House imigruju.

Přinesla jsem si knížku!

Vnitřek - identifikační údaje knihy

Ale zpět ke Knihoběžníkovi. Když jsem zjišťovala, co mi strýček Google o tomhle projektu poví, vylétly na mě fotky knih, které jejich dočasní majitelé vzali na opravdu vzálená místa. Kniha v Paříži, v Hollywoodu nebo na Gerlachovském štítě. To mě malinko zahanbilo - měla jsem v úmyslu poctivě knížku tahat po svých trasách a ne pro ní dělat cestovní kancelář! Tak snad mi to odpustila. 

Můj čas s první knížkou

Knížka se mnou cestovala na nejrůznější místa. Vzala jsem ji do městské knihovny (pobočka Opatov), aby pokecala s kamarádkami. (A vyfotila jsem ji s obrovitým románem od Roberta Fulghuma, aby mladej věděl, že má co dohánět). Byla se mnou na srazu s kamarádkou v cukrárně, oslavily jsme společně moje narozeniny při srazu se sestřenkou. V pondělí pak se mnou začala letní semestr na univerzitě. Snažila jsem se aspoň část událostí fotit, abych měla pořádnou dokumentaci. (Omlouvám se všem, kdo mají smysl pro kompozici, osvětlení - a obecně jakoukoliv vizuální gramotnost. S foťákem jsem si nikdy moc nerozuměla.)

Den první: v knihovně, seznamovací večírek pro knihy

Den první: v cukrárně

Den druhý: na kávě a oslavě narozenin

Tak, a teď půjde o dům dál. Slyšela jsem, že do knížek, které posílají dál, občas Knihoběžníci dávají malé překvapení (podobně jako do kešek, kterým se tenhle projekt trochu podobá). Takže jsem do ní také něco přidala. A nechám ji v jedné pražské kavárně.

Knihy a jejich lidé

Aby bylo jasno, tenhle projekt by byl úplně dokonalý - kdyby v něm nebyli zainteresovaní lidé. Ale vážně - připadá mi, že na to, jak dobrá je to myšlenka, to celé trochu moc stagnuje. Hlavně jsem na webu pátrala po příbězích knih  - a doufala jsem v nějaké zajímavé zážitky nebo netradiční místa, kam čtenáři knížky dovlekli. Ale často v popisu příběhu nic moc není, nebo čtenář jenom píše, jak se mu kniha líbila. Haló, lidi - tohle si můžete psát na Goodreads nebo na svoje blogy! Mně zajímají skutečné příběhy knih a jejich lidí! Počet hvězdiček mě fakt nebere, pokud jste knihu zrovna nevzali na výlet do pětihvězdičkového hotelu, to by mě naopak zajímalo dost!
Na druhou stranu, někteří Knihoběžníci komentují knihy opravdu zábavně a je pravda, že knihy celkem rychle rotují. Takže to vypadá, že se tenhle projekt udrží.

Každopádně opravdu doufám, že projekt Knihoběžníků nevyšumí - protože mě opravdu baví. Určitě o něm napíšu další příspěvek, až vyrazím za další knihou. A brzy se můžete těšit na recenzi na Jaký otec, takový syn. Přemýšlím, že bych takto poslala do světa i nějakou svou knížku, kterou už nepotřebuju mít v osobním vlastnictví.  Je skvělé vidět, jak knihy žijí svým vlastním životem a putují mezi čtenáři!

Nazdar všem Knihoběžníkům!
Úspěšný lov.