Čtenáři knih jsou zvláštní sorta lidí. Dokážeme se pro knihu nadchnout celou svou osobností: můžeme ji milovat, vracet se k ní, vypisovat si z ní citace. Jsme schopni běhat po knihkupectvích kvůli dalším knihám do našeho oblíbeného autora, stát dlouhé fronty na jeho podpis a nadšeně sledovat jeho výlevy na Twitteru.
Žijeme se svými knihami a autory.
Alespoň já to tak mám.
A právě proto jsem zvlášť citlivá na literární "podvody" nového druhu, které se čím dál tím víc rozmáhají: Knihy, které se tváří autenticky, ale jsou jen promyšleným marketingovým tahem.
Napsané duchem
Nejjasnějším příkladem takového "podvodu" (často dokonce přiznaného) je ghostwriting: příběh napsaný anonymním spisovetelem, který ovládá řemeslo, za někoho jiného, jehož jméno se objeví na obálce. Je to třeba případ knih, které vydávají slavné osobnosti - modelka Katie Price svoje knihy očividně nenapsala. Kromě toho takhle vznikají taky některé série pro teenagery, které je potřeba prostě rychle vyprodukovat.Nejaktuálněji jde o skandálu okolo mladé internetové celebrity Zoelly. Tahle čtyřiadvacetiletá lifestylová blogerka je jednou z hvězd Youtube a má spoustu fanoušků (její videa mají okolo dvou milionu zhlédnutí). Proč by tedy nemohla napsat knihu pro mladé? Samozřejmě že mohla.
A tak tahle kniha - Girl Online - vyjde a stane se hned bestsellerem (prodává se prý líp než Harry Potter). Jenže - postupně se ukáže, že Zoella ji nenapsala. Napsali ji profesionální autoři, kteří mají řemeslo v ruce a vědí, co chtějí čtenáři číst. Některé zdroje tvrdí, že Zoella "házela nápady" a oni to pak nějak sepsali. Překlad: Potřebovali známou tvářičku, aby pod ní schovali průměrnou knihu a udělali z ní tím bestseller.
(O celé kauze si můžete přečíst třeba na The Telegraph.)
50 odstínů marketingu
A teď trochu příklad z trochu jiné kategorie: Fifty Shades of Grey. Nebudeme se tu radši bavit o "autenticitě" téhle série - to bychom asi zabředli do poněkud jiných končin. Jde mi spíš o to, jak vznikla: Je veřejným tajemstvím, že E. L. James psala původně fan fiction na téma Twillightu (obohacovala tenhle poměrně nevinný upírovský příběh o erotická pasáže). Měla dost čtenářů - a tak si jí všimli ti správní lidé, kteří potřebovali, aby pro ně někdo napsal soft porno. Kdosi vytipoval, že přesně tenhle žánr na trhu s knihami chybí - a že by bylo dobré mezeru zaplnit a vydělat na tom. Všechny staré autorčiny povídky podle Twillight zmizely z internetu a vznikl fenomén Fifty Shades of Grey, "porna pro mamky". Dobré na tom je, že James tyhle knihy nejspíš opravdu napsala...
Proč mě to tak vytáčí? Nemělo by mi to být jedno? Možná nezáleží na tom, jak vznikají knihy - ještě k tomu ty, které nečtu.
Jenomže mě to jedno není.
Snad se tu shodneme na tom, že literatura je umění. Někteří říkají, že je to prostě řemeslo; asi mají také pravdu. Za tím vším ale stojí - nebo by měla stát - potřeba vyprávět příběh, sdělit něco nového, vydat něco ze sebe. Možná E. L. James vydala něco ze sebe, když psala Fifty Shades; pochybuju, že se to stalo u Zoelly. Na knihách většinou poznáte, když si autor užil jejich psaní, když do nich vložil své myšlenky. Každý spisovatel by měl svým příběhům věřit v tom smyslu, že s nimi něco změní, i kdyby to měla být jenom nálada čtenáře nebo fakt, že přinese něco nového, neotřelého. Jak už jsem napsala - myslím si, že by spisovatel mě v knize podat něco ze sebe samého. Nejlepší autoři nejlepších knih to tak určitě dělají.
Snad se tu shodneme na tom, že literatura je umění. Někteří říkají, že je to prostě řemeslo; asi mají také pravdu. Za tím vším ale stojí - nebo by měla stát - potřeba vyprávět příběh, sdělit něco nového, vydat něco ze sebe. Možná E. L. James vydala něco ze sebe, když psala Fifty Shades; pochybuju, že se to stalo u Zoelly. Na knihách většinou poznáte, když si autor užil jejich psaní, když do nich vložil své myšlenky. Každý spisovatel by měl svým příběhům věřit v tom smyslu, že s nimi něco změní, i kdyby to měla být jenom nálada čtenáře nebo fakt, že přinese něco nového, neotřelého. Jak už jsem napsala - myslím si, že by spisovatel mě v knize podat něco ze sebe samého. Nejlepší autoři nejlepších knih to tak určitě dělají.
A proto mě štve, když se do toho všeho motá trh a honba za ziskem a marketingové plány. Asi jsem naivní. Ale jako čtenář vkládám do autora důvěru - pokud ji zklame v tom smyslu, že se mi jeho kniha nelíbí, je to normální. Vím, že se snažil - mám holt na knihy jiné nároky. Když ale předstírá, že je kniha něco jiného, než ve skutečnosti je, a servíruje mi na zlatém podnosu jenom šek k podpisu, jsem znechucená.
Mám ráda autory, které můžu stalkovat na Twitteru (jako Johna Greena, Meg Cabot, Scarlett Thomas) a kteří čas od času sdílejí svoji fotku, jak se moří nad novou knihou. Chci poslouchat povídání o tom, jak deset let psali moji oblíbenou knihu a jak je užíralo, že se nikomu nebude líbit, a jak skvělé to bylo, když se ukázal opak. Chci se těšit na jejich další knihy, protože si můžu být jistá, že budou opravdu vycházet z nich.
 |
| Meg Cabot svoje knihy fakt píše! |
Jak říkám, čtenáři knih jsou divní. Já rozhodně jsem.
Ale prosím vás - nechce si od cesty tyhle literární kulišárny. Chci jenom poctivé, autentické knížky. Nic víc a nic míň.
Ale prosím vás - nechce si od cesty tyhle literární kulišárny. Chci jenom poctivé, autentické knížky. Nic víc a nic míň.
Je to snad moc?
Co si myslíte o ghostwritingu? Taky vás vytáčí marketingové čachry s knihami?
Co si myslíte o ghostwritingu? Taky vás vytáčí marketingové čachry s knihami?
Zdroje obrázků:
Je velká škoda, když se dostává tak velkého zájmu knihám, které si to nezaslouží. Jedinou útěchou nám může být to, že se na ně rychle zapomene! Business je business - pokud někdo zacítí příležitost, tak jí využije a je mu jedno, jakých prostředků k tomu bylo použito. Je to smutné, ale je to tak. Je mi líto těch bezejmenných lidí v pozadí - jejich obyčejné jméno by je na literární trh nikdy nedostalo, nicméně za svou práci kromě peněz v tomto případě nic nedostanou - všechny zásluhy shrábnou ty nuly :(
OdpovědětVymazatPřiznávám, že jako čtenářku mne to nechává chladnou - pokud se o nějaké knize hodně mluví, tak si říkám, že to asi pro mě nebude a většinou tomu tak je. Pár zkušeností mi to potvrdilo - řekla jsem si tehdy, že to zkusím, že na tom možná něco bude a nebylo! Tyto módní záležitosti opravdu nejsou nic pro mě.
Nemohu zde nezmínit skvělou knihu Davida Mitchella Hybatelé, kterou jsem četla v angličtině pod názvem Ghostwritten - brzy se k ní jistě vrátím :)
Na tom je smutné, že je možné, že na Fifty Shades se nezapomene... Ale máš pravdu, po většině těch knih za pár let pes neštěkne. A ano - taky je mi tak nějak líto těch skutečných autorů.
VymazatJe velkou otázkou, jestli se z popularity knihy dá usuzovat jejich kvalita. Určitě je to hodně individuální - asi máš dost vyhraněný vkus, když jsi úplně mimo mainstream :) Mně se často sázka na popularitu vyplatí, i když taky ne vždycky (ale možná je to tím, že tuhle popularitu právě dost zkresluje marketing vytvářený okolo knih). Ale knižní blogeři mi připadají jako dobrý názorový kompas, i když někteří prostě dostávají knihy přímo od nakladatele a v tomhle ohledu jsou dost závislí na aktuálních trendech... Trošku začarovaný kruh :)
Mimo mainstream jsem ráda a je mi tam dobře :) Pokud se o něčem moc mluví, tak si k tomu podvědomě vytvořím nedůvěru a nenechám se přesvědčit, že by to stálo za to. Je dost dobře možné, že mi díky tomuto přístupu pár perel uteklo, ale je tolik skvělých knih, které stojí za to, že prostě nechci ztrácet čas něčím, co čtou všichni a tím pádem mi to pak mohou povyprávět.
VymazatUž jsme se tu možná bavily o tom, že když projedu něčí blog a vidím, že tam má jen ty novinky, tak si ho prostě do oblíbených nepřidám, protože totéž, co tam ten člověk píše, si mohu přečíst i na mé oblíbené Databázi knih.
50 Shades - možná se z toho za pár let opravdu stane klasika :) Když už to někdo čte, tak ať si to přečtou v nějakém cizím jazyku - aspoň si tímto způsobem rozšíří slovní zásobu :)
Přiznávám, že taky moc nevím, co si myslet o tom, že knižní weby většinou fungují jako odbytiště recenzních výtisků. Teda chápu, že je to výhodný způsob pro obě strany. Ale připadá mi trochu trapné, když něco vyjde a všechny blogy o tom najednou píší a recenzují to.
VymazatJá bych do kategorie "Vyděláváme snadno a rychle" přidala ještě spoustu "autobiografií", které vyšly čistě náhodou chvilku po úmrtí dotyčného. To cítím taky takovou nepříjemnou pachuť vzadu v krku...
OdpovědětVymazatÚplně souhlasím. Obecně se ví, že některé autobiografie jsou napsané a jen se čeká, jakou poslední kapitolu do toho připíšou podle toho, jak se ten člověk skončí, a pak to rychle vydají. Je to děsivé :(
VymazatOoo ano, ty autobiografie - to je opravdu peklo.
Vymazat