Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

čtvrtek 17. září 2015

Autor vs. čtenář: Čí je ten příběh?

Dřív nebo později na tu otázku narazí snad každý knihomol: Čí je ten příběh? Má spisovatel i po vydání knihy monopol na výklad příběhu? Je svatou autoritou pro pochopení knihy? 





Určitě víte, o čem mluvím. Čtete si rozhovor s autorem svých oblíbených knihy. Novinář naléhá a tahá z něj podrobnosti (to je tak nějak jeho práce) a spisovatel se vášnivě rozpovídá o zákulisí knihy. A vy jenom fascinovaně sledujete, jak se knižní příběh, který máte v hlavě, tvaruje pod přílivem nových informací. Pomyslnou pozici "ten příběh je můj" v současné době nejlíp reprezentuje J. K. Rowling.  Nikdo, kdo žije v našem civilizačním okruhu, si nemohl nevšimnout, jak Rowling ochotně trousí takové informace, jako jsou jména rodičů a dětí postav. Jak vyprávěla, kdo si koho vzal a u jaké práce skončil. Korunu tomu nasadila zjevením Velké Pravdy o Brumbálovi. Tedy o tom, že byl homosexuál.  

Co mi na tom vadí? Všechno, řekla bych.
Dokážu pochopit, že je Rowling svého příběhu "plná" a že v něm po mnoho let "žije". Taky dokážu pochopit, že jsou na tento svět navázaní čtenáři. (Máte pravdu, nemám k HP ten správný vztah. V potterovské generaci jsem spíš omylem a nemám pocit, že by mě tyhle příběhy nějak utvářely, i když se mi knihy celkem líbily a filmy jsem viděla nekolikrát. O to tu ale nejde.)
Věc se má takhle: Myslím si, že by mělo být součástí základní úmluvy mezi autorem a čtenáři, že jakmile odevzdá knihu do tiskárny, příběh už mu prostě nepatří. Postavy začínají žít i v hlavách čtenářů, autor už na ně nemá monopol. Co nedal do knihy, to neexistuje: a neměl by se tvářit, že to tak není.

Tak to aspoň vidím já. A nejen já, samozřejmě. Podívejte se na video od skvělé knižní vloggerky Ronnie (kanál Ron Lit), kde vyjadřuje svoje pohoršení nad tím, co Rowling okolo HP (a konkrétně Brumbála) provádí:


Pod videem se rozvinula celkem zajímavá diskuze, do níž se zapojil i další výborný knižní vlogger, Bazpierce:

Bazpiercovi "Kde je gay? Dejte mi číslo stránky." dost přesně vystihuje můj názor na celou věc. Rowling nám prostě vnucuje svoje vidění postavy, respektive jejího atributu, který ale v samotné sérii pominula (nebo alespoň nepředala tak, aby to pro fanoušky bylo samozřejmé). Celé to působí, jako by se křečovitě snažila udržet kontrolu nad světem, který jí ale dávno nepatří (jak musí být jasné každému, kdo někdy viděl záběry z premiér filmů, kde je kino plné dětí oblečených jako malí čarodějové). 

V tomhle ohledu jsem vždycky fandila přístupu Johna Greena. John Green odpovídá čtenářům na otázky ohledně smyslu některých narážek a baví se s nimi o tom, jak co myslel. Zdá se mi, že ale vždycky pečlivě přidává slovní spojení jako "tak to čtu já" nebo "co je pro mě poselstvím knihy", čímž dává jasně najevo, že nemá na výklad svých příběhů monopol. 
Vlastně jsem našla na jeho webu konkrétní otázku fanouška na to, co si myslí o přístupu Rowling (očividně narážející na tu věc s Brumbálem). John Green v odpovědi uznává, že Rowling má právo na obhajobu svého způsobu, jakým příběh vidí, a obecně je dost opatrný v hodnocení, ale ve vší slušnosti se staví na opačnou stranu:

"This is something that JK Rowling and I disagree about, but she and I can still be friends. (Seriously, Jo. I AM READY TO BE YOUR FRIEND.) It’s important to have these productive disagreements, because that’s how we push literature forward. I believe that my opinion on extra-textual questions should not be privileged. I might be wrong. As that conversation with readers and other authors continues, I might one day realize that I am wrong, and then I will flood you with ‘the truth’ about the characters and what happened after the end of the book and Isaac’s secret gayness and whatever else. But for right now, I don’t think that I’m wrong."
(Celou odpověď si přečtěte zde.)
Přesně tohle je pro mě klíčem - vlastně klíčem ke čtení vůbec. Každý čtenář najde v knize rozdílné myšlenky, které v něm rezonují. Pokud se ke knize vracíme v různých etapách života, vidíme v ní nové a nové roviny. Možná si domýšlíme život hrdinů po skončení knihy. Do tohoto procesu by podle mě neměl nikdo vstupovat, autora nevyjímaje.
A nemusí jít zrovna o děsně hlubokou a mnohoznačnou knihu, nad kterou knižní kritici po staletích uznale pokyvují hlavou. I v tom Harry Potterovi (který je podle mě dost přímočarým příběhem, v dobrém slova smyslu) určitě každý vidíme něco trochu jiného, nebo aspoň klademe důraz na jiné aspekty. Osobně mě na celé sérii nejvíc ohromila ta dokonale napsaná paralela s nacismem a snahou očistou kouzelnickou rasu, ten skoro hmatatelný, mrazivý strach v posledních dvou třech dílech, ta opravdovost, se kterou tenhle boj vyvstával u postav, jejichž velký životní úsek jsme sledovali a s nimiž jsme se díky tomu dokázali ztotožnit. Tenhle zážitek je pro mě cennější než celé to slavné dospívání postav (většinou reprezentované nesnesitelnou pubertou hlavního hrdiny).
 Samozřejmě nevím, jak to myslela Rowling, když poslední díly psala. Jestli tam tak "jasná paralela s nacismem" je schválně, nebo jestli se do mého čtení částečně promítají otázky, které si sama kladu.

Ale prosím vás, HLAVNĚ MI NEŘÍKEJTE, JAK TO ROWLING MYSLELA.


Jak to vidíte vy? Zajímá vás, co o knihách říká autor, a sledujete jeho vyjádření přesahující děj knihy?

6 komentářů:

  1. Ou, tak tady s tebou teda vůbec nesouhlasím! Podle mě má autor naprosté právo mluvit o tom, co se stalo "pak". Jaké je pozadí postav, co dělaly předtím, co se nedostalo do knih. Má naprosté právo na ten svůj příběh, vždyť ho VYMYSLEL! Příběh nemůže patřit čtenářům. Ti ho ČTOU, ale nevymýšlejí. Nemám z toho důvodu vůbec ráda fanfiction. Nevidím smysl ve čtení nějakého pokračování příběhu, který nevyšel z hlavy původního autora. A to tvrdím přesto, že ty informace, které JK Rowling vypouští do světa, nijak nevyhledávám a myslím, že mi jich dost uniklo. Pokud mě ale bude zajímat nějaký detail o životě postav, ona bude ten první zdroj, u kterého budu hledat. Autor má určitě právo nechat svůj příběh čtenářům a už ho neřešit a nezasahovat do něj. Ale má taky právo udělat opak, a to u mě stojí na prním místě.
    Na druhou stranu je zase pochybné chování některých autorů, kteří jako by nežili ničím jiným než příběhem, který jednou napsali (to si o JK Rowling nemyslím, protože 1) píše další knihy a 2) Harry Potter je globální fenomén, u kterého se přece jen trochu čeká, že u něj autorka aspoň trochu zůstane - ačkoliv se to části fanoušků nelíbí, velká část to vítá). Teď mám na mysli Christophera Paoliniho, který od konce Inheritance slibuje, že napíše nějaký sci-fi román. Místo toho (jak jsem se dozvěděla z Facebooku) napsal průvodce gramatikou a slovník trpasličího a starověkého jazyka. A zdá se, že bude psát pátou knihu. To už je trochu divné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, věděla jsem, že se na tomhle neshodneme :D Prostě opačný pohled, jak se nám teď často stává. Podle mě čtenáři příběh i trochu vymýšlejí, když ho čtou - hledají v něm různé významy, postavy pro ně můžou představovat trochu jiný typ podle jejich zkušeností. (Zrovna my dvě míváme na postavy často odlišný názor, že? :D Každá z nás považuje za klíčové jiné atributy postav, řekla bych. Teď mě nenapadá moc dobrý příklad, ale když zůstanu u HP, tak myslím, že jsi u Harryho vždycky oceňovala takové ty hrdinské aspekty a ty jeho trpící stránku, zatímco mě prostě neuvěřitelně vytáčelo, jak hnusně pubertálně se občas chová k ostatním. Prostě tu postavu čteme jinak.) Takže vykládat někomu, jaká je ta postava "doopravdy", mi připadá nefér.
      Paolini... No jo. Já jsem teda někde u třetí knihy došla k závěru, že není ani moc dobrým spisovatelem, takže nevím, zda ho do téhle debaty tahat. I když jo, pořád si chci přečíst Inheritance, abych to uzavřela! (A Rowlingová to taky dost neúměrně protahuje, s těmi sequely jako Povídky Barda Beedleho a Fantastická zvířata.)

      Vymazat
  2. No, chápu tvůj postoj, ale tak úplně s tím nesouhlasím. Spíš mi přijde, že ti vadí, že se Rowlingová snaží svézt na vlně popularity, která se zvedla po vydání Harryho Pottera a nechce, aby s postupujícím časem ona popularita utichla a tak se snaží čtenáře šokovat novými a novými informacemi, ale třeba se mýlím. :) Možná akorát volí pro sdělování informací příliš invazivní způsob. Každopádně nesouhlasím s tím, že autor po vydání knihy ztrácí nárok na svůj příběh. NIKDO totiž nezná příběh a postavy tak jako autor, a jakkoliv čtenáři mohou (a dělají to) v knihách hledat nové významy a vykládat si je dle libosti, původní autorův záměr to nezmění. A co se týče Brumbála, myslím, že v knížce náznaky byly, minimálně co se týče jeho vztahu s Grindewaldem, ale tady možná vařím z vody, už je to delší dobu, co jsem HP ságu četla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U Rowling je dost možné, že ten invazivní způsob spíš volí samo novináři, kteří každou informaci, kterou vypustí, s gustem rozmáznou a udělají z ní aféru, protože je jasné, že to budou lidé číst. To je očividně nedílná součást celého "haló" okolo HP.
      Ale já netvrdím, že někdo zná příběh a postavy líp než autor! :) Jenom říkám, že mě jeho výklad nezajímá a byla bych radši, kdyby si dodatečně informace nechal od cesty, protože mi tím ze kazí můj pohled na příběh a způsob, jakým tu knihu čtu.
      Jasně, možná u Brumbála ty náznaky byly. Já je tedy neviděla, ale zpětně se to tak snad dá interpretovat... (I když zase, radši bych to zpětně neinterpretovala :D :D)

      Vymazat
  3. Zajímavé téma a dost komplikované. Myslím, že čtenář může tyhle dodatečné informace odmítat, nebrat je nutně do své interpretace. Je to, jako když se natočí nějaký film a pro jeho velký úspěch se pak dotáčí další díly, které už jsou ale jako nastavovaná kaše. Dokážu se od nich oprostit a jako "ten film" vnímat jen první díl nebo dva. :)
    Ono když se nad tím člověk zamyslí - co není v knihách, nebrat. Neřešit, jaké povolání po pádu Voldemorta měli hlavní hrdinové, protože to není v knihách... Ale co kdyby Rowling vydala další díl a tam právě tohle zahrnula? :-D Odmítat jako tu nastavovanou kaši a nebo přijmout fakt, že se základna daná autorem rozšířila?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, některé "nastavované" filmové série jsou příšerné. Teď me namátkou napadá, jak udělali pokračování Deníků princezny - úplně mimo příběh z knižní série a úplně mimo vkus. No nic :D
      Ano! Kdyby Rowlingová vydala další knihy, tak prosím - její knižní svět se tím rozšiřuje o nové příběhy, do kterých může dát další informace. Pak nastává situace, o které mluvíš - čtenář může infromace přimout, nebo odmítnout. Štve mě, když autor předává svoje interpretace a další irelevantní informace a dělají se z nich zásadní "pravdy" (což, uznávám, je často spíš problém na straně novinářů).

      Vymazat