Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

středa 9. září 2015

Co jsme komu udělali? aneb Multikulturalismus po francouzsku

Migranti jsou teď ve všech zprávách a minimálně podle hysterie v českém mediálním prostoru se zdá, že se s nimi valí apokalypsa. Nebojte - nebudu tu rozvíjet názory na světovou migraci. Ale ráda bych vás upozornila na francouzskou komedii Co jsme komu udělali?. Máme tu konzervativní rodinu a čtyři dcery, které se ke zděšení svých rodičů vdávají za "přistěhovalce". 






Manželé Verneuilové jsou takříkajíc v koncích. Tři své dcery provdali za muže, které nepovažují za pořádné Francouze - za žida, muslima a Číňana. Otec zuří, zatímco matka se snaží za každou cenu udržet rodinu pohromadě a pořádá rodinné akce, které většinou končí katastrofou. Nadějí rodiny je nejmladší dcera, o které matka doufá, že si vezme katolíka. Což o to, jeden katolík by tu byl - jeho pleť je ale černá...


Co jsme komu udělali? je podle mě jedna z nejlepších komedií posledních let. Humor se tu točí kolem stereotypů - vtipy jsou postavené nejen na rozdílnosti ženichů a jejich domnělých vlastnostech (Číňan chodí včas a podlézavě se směje), ale i na rigiditě rodičů. A nakonec i na rolích v rodině: otec kolem sebe kope a dělá problémy (a mladí muži zuří kvůli narážkám na svůj původ), zatímco matka se křečovitě snaží držet rodinu pohromadě (a dcery v autech přednáší manželům o tom, na které narážky nemají reagovat). Je to vtipné a dost trefné, včetně toho, že se tři mladí muži plynule přesouvají od vzájemné nevraživosti k uzavírání spojenectví a že se i oni obrací proti novému cizorodému prvku v rodině, kterým je černý snoubenec nejmladší dcery.

Všichni herci jsou ve svých rolích výborní: nejvýraznější je samozřejmě otec v podání Christiana Claviera (u nás známý třeba jako Asterix nebo z Návštěvníků), ale i ostatní postavy jsou skvělé: většina z nich představuje konkrétní typ člověka (jedna z dcer je senzitivní umělkyně, druhá spíš praktická lékařka, nejmladší dcera působí jako krásná emocionální princeznička).
Je to komedie, takže o nějakou extra sofistikovanou zápletu samozřejmě nejde, ale to snad ani nikdo nečeká. Druhá půlka už se veze ve stylu "bude happy end", čímž trochu ztrácí na uvěřitelnosti, pořád je to ale dost zábavné, aby vám to nevadilo. Dialogy totiž fungují skvěle, stejně jako šílené situace vzniklé ze všemožných nedorozumění.


V úvodu jsem psala, že je to příspěvek k debatě o imigraci - no, jenom do jisté míry. Všichni ženiši se cítí být do velké míry Francouzi, jsou vzdělaní a celkem asimilovaní (tchánovi dokazují svou loajalitu Francii tím, že zpívají Marseillaisu). Navíc je to samozřejmě komedie, která nese poselství, že rozdíly jsou směšné a máme se s nimi vyrovnat.

Ať už si ale myslíte o závěru filmu cokoliv, je to prostě legrace.

Jak moc se mi film líbil:




4 komentáře:

  1. Film jsme nedávno zhlédla náhodou - cestou autobusem na dovolenou a byla jsem velmi mile překvapena. Nápadité, chytré, velice vtipné. A hlavně aktuální :D
    Tatínka mi bylo líto, ale nakonec se s tím, sice se skřípěním zubů, vyrovnal. Takže konec takový pohádkový, ale bylo to opravdu velice podařené!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, konec je dost pohádkový :) Ale tak proto je to tak milý film, že...

      Vymazat
  2. Milý film, který člověka přece jen trochu přinutí zamyslet se nad tím, jak by se zachoval, kdyby ho potkalo takové štěstí v podobě čtyř dcer :) U nás to není zrovna běžné, ale přece jen - koho tak "odlišného" by si české dívky mohly vzít? Máme tu dost Vietnamců a Britů, mezi cizince se počítají i Slováci. A ten čtvrtý - třešinka na dortu? Že by Rom? :D
    Velmi chválím dabing, ten se opravdu podařil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Slováka asi tak úplně za cizince ani nepovažujeme :D
      Aha, tak to je dobrá zpráva, já to viděla ve francouzštině s titulky, francouzštinu se učím a miluju ji, takže se dabingu snažím vyhnout :)

      Vymazat