Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

pondělí 21. prosince 2015

D. Glattauer, Každá sedmá vlna: O ideálech, lásce a realitě

Kniha Dobrý proti severáku od Daniela Glattauera patří k těm, které na mě udělaly velký dojem. Proto jsem nějaké dva tři roky zápasila sama se sebou, jestli mám číst i pokračování, které autor na přání čtenářů napsal. Nakonec jsem podlehla a Každou sedmou vlnu jsem si přečetla. Nebyla to špatná kniha, ale potvrdily se moje obavy: Glattauer nenapsal takové pokračování, které by mě nadchlo stejně jako první kniha.





Jak Dobrý proti severáku, tak Každá sedmá vlna jsou romány psané v emailech: nic jiného než internetovou konverzaci tu nenajdete. Jejím prostřednictvím se rozvíjí vztah mezi Emmou a Leem, navázaný náhodně díky špatně napsané adrese. Emma a Leo v emailech zjišťují, že si rozumějí, a vyprávějí si o svém životě. Vytváří se mezi nimi zvláští pouto, které přerůstá v platonický vztah. Jenže Emma je vdaná a Leo je racionální (pokud zrovna není opilý). A oba si uvědomují, jak ošidná je tahle konverzace: možná vlastně nejsou zamilovaní do sebe navzájem, ale do jakési iluze dokonalosti, do své představy o tom druhém, do možnosti bezmezné lásky jako takové. Pokusí se setkat? Může takový vztah vydržet a přežít v reálném světě? To si musíte přečíst v Dobrý proti severáku, případně Každé sedmé vlně.

Předmět: Vztah přes emaily

Začnu tím, co mají obě knihy společeného - a to je skvělý styl psaní. Glattauer je v tomhle ohledu opravdu génius: emaily mezi Emmou a Leem působí přirozeně a fungují bez jakýchkoliv vysvětlivek nebo zásahů "vševědoucího vypravěče". Obě postavy jsou rozeznatelné už podle stylu psaní a jsou psychologicky velmi dobře vykreslené. Prostě radost číst.

Pokud jde o děj, už tolik nadšená nejsem. Vlastně si myslím, že Glattauer pokračování radši psát neměl (kdybych teď psala TOP5 příběhů, které nepotřebovaly pokračování, skončila by Každá sedmá vlna mezi nimi). První díl je méně podbízivý, pro mě více realistický. Dobrý proti severáku je nejkrásnější kniha o iluzích a obavách z jejich ztráty, o touze po dokonalé lásce, která je ale spíš snem, o strachu ze střetu s realitou. O rozhodování se mezi zodpovědností a riskování. A o tom, že někdy radši zůstaneme u snů, než abychom riskovali zklamání.

Každá sedmá vlna sice pokračuje v dialogu o lásce a iluzích, ale začíná spadat k přílišné kýčovitosti. Jako by došlo k narušení křehké rovnováhy, která dělí dobrý vztahový román od laciné červené knihovny, a děj padá směrem k druhému pólu. Bohužel.

Takže ano, jde o velmi dobře napsaný a zajímavý román, který asi nikoho přímo neurazí. Dobrý proti severáku rozhodně za přečtení stojí; pokud se vám bude líbit, možná doporučuji nepouštět se do druhého dílu. Za ztrátu iluzí o genialitě Daniela Glattauera to nestojí.

Moje hodnocení:

 








2 komentáře:

  1. Znáš projekt Listování? Díky němu jsem viděla Dobrý proti severáku a moc se mi to líbilo. Na samém konci jsem udělala "Ach", protože jsem takový konec nečekala, ale nakonec se mi na tom líbila právě ta absence šťastného konce, reálnost příběhu. Tak to prostě chodí :) Škoda, že druhá část nedosahuje kvalit první knihy, ale jak sama říkáš - dalo se to čekat. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.
    Jednou si knihu přečtu. Budu si asi vždy pamatovat, jak to celé dopadlo, ale bude zajímavé si příběhem projít znovu a objevit to, co se ve hře neobjevilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak! Právě to "tak to chodí" se mi na první knize líbilo. Ta pointa, že si člověk raději nechá ideál, aby o něj nepřišel při střetu s realitou, že dá přednost zajetým kolejím... A možná taky to, že ví, že dosáhnout ideálu je tak nějak protimluv. No jo. Škoda námětu, ale dobrý pocit z první knihy přetrvává :)

      Vymazat