Dobrodružné výpravy do světů knih, filmů a seriálů. Bezpečný návrat není zaručen.

středa 27. dubna 2016

Co jsem se (o sobě) dozvěděla při psaní bakalářky


Nedávno jsem tady trochu fňukala, že jsem zavalená prací na bakalářce a ochromená představou příštích dvou měsíců, kdy se budu snažit dokončit bakaláře a dostat se na magisterské studium. Tento můj stav stále trvá (i když s bakalářkou finišuju!). Nicméně vzhledem k tomu, že se v bakalářce tak trochu zabývám rámováním (perspektivou, úhlem pohledu na problém), rozhodla jsem se přerámovat a povědět vám, jaké skvělé poznatky mi psaní závěrečné práce přineslo. 




Tady je pár základních věcí, na které jsem přišla:

  1.  Kávy není nikdy dost. Pokud není káva, občas stačí i tonic. Pokud není ani tonic, je to blbý.
  2.  Nemám problém dodržet spodní limit pro počet znaků, ale ten horní. Ach jo. 
  3. Dodělávat věci na poslední chvíli je přesně tak otravné a nepříjemné, jak jsem si myslela.
  4.  I dlouhou práci můžete napsat fakt rychle. Za předpokladu, že aspoň tušíte, co je v literatuře, kterou potřebujete použít. A pokud jste grafoman jako já. S čímž souvisí, že...
  5. Nedokážu se vyvarovat dlouhých a složitých souvětí s několika větami vedlejšími, dvojtečkami, pomlčkami a středníky. Důležitým poznatkem je taky to, že mojí mamku, která po mě ty texty obětavě čte, nejvíce vytáčí slova jako "že", "který" a "zda". Zvlášť když se v jednom odstavci nekontrolovaně namnoží v džungli vedlejších vět. A že oni se množí. Naštěstí stačí nechat se trochu seřvat a poté ten slovní plevel s rozmyslem vytrhat.
  6. Ne, nedaří se mi efektivně zvládat stres. (Můj nepříliš fungující recept: viz bod 1.)
  7. Mám speficický prokrastinační problém, který spočívá v oddalování dokončení práce. Nemám problém ji psát, ale děsí mě definitivnost psaní závěru a abstraktu. Trávím neúměrně dlouho prací na primitivních tabulkách. (Ano, pochopili jste dobře: psaní tohohle článku je způsobem, jak se těm grafíčkům vyhnout.)
  8. A hlavně: Mám okolo sebe pár fakt skvělých lidí, kteří mi obětavě kontrolují pravopis a stylistiku, pravidelně zjišťují stav mého psychické zdraví, tváří se soucitně, když celý večer šílím ohledně citací, vytáhnout mě ven na kafe, když už působím nepříčetně, a dělají mi korekturu anglického abstraktu. A to je prostě skvělé! <3 
Všem studentům přeji hodně štěstí při zkouškách a psaní závěrečných prací! A všem ostatním: buďte na nás hodní, my se zase brzy vrátíme do normálu...

Máte podobnou zkušenost? :) Jak zvládáte takovéhle "výzvy"? 

4 komentáře:

  1. Ach, vzpomínám na tyto stavy při psaní bakalářky - největší hysterie jsem dostoupila v okamžiku, kdy se můj perfektně fungující plán zhroutil kvůli vedoucímu a nakonec jsem vázala v den odevzdání - což byla přesně ta věc, které jsem se chtěla vyhnout. Naštěstí vše dobře dopadlo (vlastně lépe než dobře). Teď jsem na magistru a pomalu smolím diplomku :) Přeji hodně štěstí jak s finišem bakalářky, tak se státnicemi a přijímačkami na magisterské studium. Věřím, že Ti to klapne, držím palce! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vedoucího práce mám naštěstí skvělého :)
      Děkuji moc a také přeji hodně štěstí s Tvojí diplomkou! :)

      Vymazat
  2. Jsem ve stejné fázi jako ty. Jedničku vynechávám, protože kafe ani nic sladkého prostě nepiju. Zatím si vystačím s čistou vodou a čajem a moc se nemůžu podepsat ani pod bod poslední, protože přítelova podpora spočívá v tom, že mě co nejméně otravuje a navíc píšu na takové téma, kterému v mém okolí nikdo (kromě záchrany - spolužačky) nerozumí, takže jsem v tom sama...Nedá se nic dělat, nějak to musím (prostě musím) zvládnout! Jinak všechny body sedí do puntíku, především ten o mega dlouhých souvětích :D
    Držím nám oběma palce, měj se krásně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem si jistá, že to zvádneš! :) No, co si budeme povídat, moje mamka myslím taky moc neřeší obsah, spíš hledí na tu gramatiku :D
      Taky držím palce, ať se daří! :)

      Vymazat