Vztahy, touhy a frustrace ukryté Pod sněhem

Kniha bez složité zápletky, ale se zamotaným propletencem rodinných vztahů: to je Pod sněhem od Petry Soukupové. Výborná kniha o tom, jak těžké je udržovat sourozenecké a partnerské vztahy, jak se každodenně vyrovnáváme se svými frustracemi a sny a jak to může dopadnout, když prostě chcete navšívit rodiče.

Malý princ: Filmová pohádka pro dospělé (která je natočená pro děti)

Malý princ: nestárnoucí filozofická pohádka, která svojí hloubkou není pro děti. A jakkoliv na jeho motivy můžete natočit film s nálepkou "dětský" a opatřit ho spoustou scén ze současnosti, které explicitně vysvětlují poselství této knížky, pořád to tak úplně příběh pro děti není: nebo rozhodně není jenom pro ně. Malý princ režiséra Marka Osbourna nicméně poměrně dobře vystihnul atmosféru knihy a hlavně přinesl vizuálně nádhernou podívanou.

Prokletí velkých řetězcových knihkupectví

Určitě jste si toho taky všimli. Začalo to nenápadně a plíživě, ale teď už je to faktem: Malá nezávislá knihkupectví nahradily pobočky velkých knižních řetězců. Unifikované a pečlivě, organizovaně vedené, ale úplně bez atmosféry. Tisíce knih jsou dostupné na jednom místě, dobře dohledatelné a za nijak špatné ceny. Všichni do nich chodíme. A někteří z nás je taky nemají rádi.

Murakamiho povídky o mužích, kteří nemají ženy

Haruki Murakami je nejspíš nejslavnějším současným japonským autorem: jeho knihy se automaticky stávají bestsellery a asi proto u nás vychází jedna za druhou. Muži, kteří nemají ženy je tematicky propojená sbírka povídek. Nahlédneme v ní do života několika mužů, kteří jsou osamělí, opuštění nebo podvádění ženami: prostě mužů, kteří to se ženami nemají lehké (a ony s nimi).

TOP 5 + 1 příběhů roku 2015

Dobrá dobrá, podlehla jsem. Sentimentalita zvítězila, takže jsem tu se seznamem nejlepších knižních a filmových příběhů, na které jsem během minulého roku narazila. Výběr to byl opravdu těžký, protože jsem po příběhové stránce zažila jen velmi málo přehmatů...

Sherlock, Přízračná nevěsta: Kouzlo seriálu vymizelo?

Tak jsme rok čekali na pokračování toho skvělého seriálu Sherlock, od kterého automaticky požadujeme výborné herecké výkony a velmi dobrý, propracovaný scénář. A pak to přišlo: novoroční díl Přízračná nevěsta, ještě k tomu z viktoriánského Londýna. Dívala jsem se na to celé trochu nevěřícně  a s rozporuplnými pocity. A s myšlenkou, že už jde hlavně o vcelku neškodný exhibicionismus scénáristů a "chytré" narážky pro skalní fanoušky.

Posedlost příběhy v Gaarderově Principálově dceři

Jostein Gaarder je u nás slavný díky knize Sofiin svět: přitom se mi čím dál tím víc zdá, že jeho další knihy jsou mnohem lepší. Potvrdila mi to i Principálova dcera, ve které se vypráví o jednom podivínovi, nezměrné fantazii, spisovatelských blocích a ztracených dcerách.

A. Huxley a jeho vize děsivého Skvělého nového světa

 Vize budoucnosti a utopických (nebo dystopických) společností jsou dnes v módě: a Huxleyho Brave New World (v češtině Konec civilizace) je jedním ze zásadních, zakládajících děl tohoto žánru. Společnost, která doslova stojí na konzumu, hledání potěšení a (pseudo)vědeckých výdobytcích, je nám mnohem bližší (a tím pro nás může být znepokojivější) než třeba ta v Orwellově 1984. Brave New World je dobře propracované filozofické dílo, jehož příběh však bohužel nedosahuje Orwellových kvalit.

Jane Austen, Lady Susan: Intriky, láska a zase intriky

Lady Susan, nepříliš známá novela od Jane Austen, zaujímá v tvorbě tétho autorky zvláštní místo. Za prvé, je psaný v dopisech. A za druhé, spíš než příběhem "o tom, jak si najít ženicha" je hodně upřímnou výpovědí o intrikách a sobectví jedné krásné ženy. 

Diagnóza: Vánoční knižní záchvat

Vánoční atmésféra mě posledních pár let míjí, a to z velmi uctivé vzdálenosti. Jasně, je fajn mít o Vánocích pár dní volna a jako záminka pro setkávání je to taky dobré, atmosféra se ale pro mě dávno vytratila. Nejblíž jsem se k ní zatím letos dostala, když jsem zavítala do místní pobočky městské knihovny. A dostala jsem to, co diagnostikuju jako "vánoční sentimentální záchvat".

D. Glattauer, Každá sedmá vlna: O ideálech, lásce a realitě

Kniha Dobrý proti severáku od Daniela Glattauera patří k těm, které na mě udělaly velký dojem. Proto jsem nějaké dva tři roky zápasila sama se sebou, jestli mám číst i pokračování, které autor na přání čtenářů napsal. Nakonec jsem podlehla a Každou sedmou vlnu jsem si přečetla. Nebyla to špatná kniha, ale potvrdily se moje obavy: Glattauer nenapsal takové pokračování, které by mě nadchlo stejně jako první kniha.

Knihy bez recenze: Myšlení - rychlé a pomalé

Nejsem úplně člověkem, který by si rád četl psychologické knihy, hledal v nich moudra o podstatě bytí a myšlení a pak se analyzoval. Nicméně knihu psychologa a nositele Nobelovy ceny za ekonomii Daniela Kahnemana jsem si přečetla opravdu ráda. Jeho Myšlení - rychlé a pomalé je velmi zajímavým, ale hlavně praktickým popisem věčného problému toho, jak myslíme, jak se rozhodujeme a jak je celý ten proces hrozně nedokonalý. Kniha nemá úplně ambici tyhle "nedokonalosti" odstanit, to ani nejde, ale chce upozornit na věci, na které bychom si měli dát pozor, když činíme důležitá rozhodnutí.

TOP 5 /#4/: Postavy, se kterými bych šla na rande

Hned na začátku se musím přiznat, že tohle téma není úplně něčím, z čeho bych byla nadšená: O postavách knih nebo filmů přemýšlím spíš v rámci samotného příběhu (hodí se k té ženské postavě? dává tohle smysl?), do svého světa si je radši netahám. Mám ráda příběhy o Batmanovi, ale kdo by toho chlapa chtěl mít doma? Stejně divné mi připadá přemýšlet v tomhle smyslu o většině postavách z young adul fantasy. (Vážně, kdo odrostlý pubertě by chtěl doopravdy chodit s upírem? Nebo s tajemným a na první pohled bohémským klukem, který má možná, ale opravdu jenom možná citlivé srdce?) 
Prostě spousta věcí, které fungují v knihách, by podle mě v reálném životě nefungovaly: nebo aspoň doufám, že se vyhnou tomu mému. Nicméně madlenka z I Need Stories to Live se pro toto téma tak nadchnula, že jí prostě nechci kazit radost, takže jsem se nad tím seriózně zamyslela. A tady máte mých TOP 5 fiktivních partnerů. 

Zapomínání na knihy, které jsme četli

Kolik knih jste tento rok četli? Kolik knih jste přečetli za svůj život? A hlavně, kolik z nich si pamatujete? Čím víc toho čtu, tím víc si uvědomuju, jak málo toho ve mně po přečtení většiny knih zůstane. 

Paul Wilson, Bohemian Rhapsodies: Kanaďan českým kronikářem

Pohled na české dění v druhé polovině 20. století, pohled cizince a zároveň "insidera" českého disentu a české kultury, pohled Kanaďana, který se stal překladatelem z češtiny. Kniha Bohemian Rhapsodies: Český uderground, disent, literatura a politika očima kanadského překladatele od Paula Wilsona je sbírkou esejů, reportáží, novinových článků a rozhovorů na různá témata týkající se Československa (a obecně středo- a východoevropských zemí). Je skvělým pohledem "zvenčí" na českou (československou) kulturu i svědectvím člověka, který byl víc než jenom pozorovatel.

K. Hagena, O spánku a mizení: Jak usnout a nezbláznit se

Příběh o spánku a neschopnosti usnout, o rodinných i partnerských vztazích, o vyrovnávání se s vlastní minulostí. To všechno a mnohem víc je kniha Kathariny Hageny O spánku a mizení. Nevzala mě tolik jako Hagenina první kniha přeložená do češtiny, Chuť jablečných jadýrek, ale přesto stojí za přečtení. 

TOP 5 /#3/: Obálky, které jsou lepší než obsah

Další článek z cyklu TOP 5 je tady! Tentokrá se s hmadlenkou z I Need Stories to Live zamýšlíme na knihách, u kterých byla obálka lepší než obsah. Musím přiznat, že mě moc takových knih nenapadalo (když obsah nestojí za nic, tak knihu odložím a zapomenu na ni), takže jsem si do seznamu přidala i filmy, jejichž grafická podoba je podle mě lepší než příběh. Tak jdeme na to!

Martian (film): O síle rozumu a filmových dilematech

Z knihy Martian od Andyho Weira jsem byla nadšená, a proto jsem měla vysoká očekávání i na film. Jak všichni víme, očekávání ve spojení s hollywoodskými filmy jsou věcí ošemetnou a kontraproduktivní: Martian-film je dost jiným příběhem než Martian-kniha, ale zdá se mi, že oba mají něco do sebe.

TOP 5 /#2/ Příběhy, které nepotřebovaly pokračování/ měly skončit dřív.

Jsem tu s dalším dílem projektu TOP 5, který rozbíháme s madlenkou z I NEED STORIES TO LIVE! Tentokrát se zaměříme na další z problémů, který určitě znají nejen všichni knihomolové, ale i fanoušci seriálů nebo filmů. Některé příběhy by bylo dobré, možná výborné - kdyby se jejich autoři nerozhodli, že je budou protahovat do dalších dílů, nekonečných knižních sérií nebo dvacátých sezón. Tady je tedy TOP 5 příběhů, u kterých si podle mě měli autoři ušetřit námahu s pokračováním.

Knihy bez recenze: Luciferův efekt: Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí

Co způsobuje, že se někteří lidé chovají jako zlí a jiní jako dobří? Že se z někoho stane "padouch" nebo tyran a z někoho jiného hrdina? Jsou to jenom osobní psychologické vlastnosti? Sociální psycholog, autor Stanfordského experimentu Philip Zimbardo říká, že to tak není: důležitou roli podle něj hrají situační a sociální faktory. V knize Liciferův efekt Zimbardo zkoumá, jak vzniká dobro a zlo, jaké předpoklady pro takové jednání nastávají a také přináší konkrétní praktické rady, jak se chovat, abychom neskončili jako padouši.