Práce na dálku

Kniha Jasona Frieda a Davida Heinemeiera Hanssona mě zajímala i kvůli tomu, že s touhle formou práce mám určité zkušenosti a aktuálně jsem v ní kvůli koronaviru uvízla, stejně jako spousta jiných "knowledge workers". Uvízla říkám záměrně, protože to nepovažuji za žádnou výhru. Autoři knihy mají ovšem mnohem optimističtější pohled.

Faktomluva

Faktomluva je jednou z těch ambiciózních, důležitě se tvářících knih s citátem Billa Gatese na přebalu a příslibem, že vám změní pohled na svět. Potenciál tu rozhodně je - nejenom kvůli zajímavému obsahu, ale taky hodně čtivé "historkovité" formě.

Faktomluva mi zapadá do poličky vedle knih, jako je třeba Khanemanovo Myšlení rychlé a pomalé.  Četla jsem podobných knih a článků poměrně hodně,  takže přiznávám, že můj pohled je zkreslený - úplně jinak bych ji četla, pokud bych neměla základy z behaviorální psychologie a nevěděla o všemožných biasech a nedokonalostech v našem racionálním myšlení. Protože o tohle tady celou dobu jde: Faktomluva nám ukazuje, jak špatný je náš přehled o celosvětových trendech (růstu obyvatel planety, vzdělanosti žen, příjemu a chudobě, ekologii...). A dává nám návod, jak se v nich lépe orientovat a nenaletět na každou heuristiku, kterou nám náš mozek nabídne.

Jádro knihy, které se týká celosvětových trendů, mě bavilo opravdu hodně - a hodně jsem se dozvěděla. Rosling ukazuje, že máme v hlavě dost zastaralé informace (týkající se třeba počtu chudých lidí na planetě nebo toho, jak chudoba vůbec vypadá), ale pracujeme s nimi, jako kdyby byly aktuální. A že stejně to mají i lidé, kteří dělají důležitá rozhodnutí - byznysmani, kteří mohou z nově zbohatnutých národů těžit, ale i politici nebo odborníci na globální otázky. Rosling nabízí malou "příruční zásobu vědění", která tento pohled koriguje. A přihazuje k ní postupy, jak se příště nenechat svést špatným směrem: jak číst statistiky a kdy je podezřívat z nepravostí, jak se velké množství trendů zlepšuje, aniž bychom si toho všimli (třeba protože pro média to není zajímavé) a kam se dívat, když chceme vidět celý obrázek.

Přiznávám, že jsem knihu četla s trochu rozporuplnými dojmy. Za prvé z hlediska obsahu. Jako člověk, který pracuje s daty, jsem sice byla nadšená tou přehlídkou statistik a vizualizací, na druhou stranu to všechno příliš plave po povrchu, takže mu hodně věcí prostě musíte věřit (nebo strávit hodiny dohledáváním, což jsem neudělala). Zůstaly ve mě tak pochybnosti: neztrácí se v tomhle extrémně "makro" pohledu něco? Jsou dost dobré důvody, proč se třeba v souvislosti s chudobou pracuje s relativnímu mírami (chudoba je braná jako relativní vzhledem k bohatství ve společnosti) - tady ji prostě počítají vzhledem k příjmu na den. Nesmazává tenhle marko pohled další věci? Nerovnosti způsobené novými technologiemi, nové ohrožené živočišné druhy atd.? Roslingův text místy prostě působí velmi selektivně - a jeho závěry až příliš optimisticky.
Zhruba druhá polovina knihy pro mě navíc jde hodně z kopce. Autoři mají potřebu pokrýt veškeré nástrahy světa, včetně novin pokrývajících jen negativní zprávy nebo toho, že máme tendenci vytvářet si stereotypy o lidech jiných kultur (jaké překvapení!). Udělali by podle mého lépe, kdyby se drželi jádra věci - velkých trendů - protože zbytek už před nimi (a lépe) pokryli jiní.

Poslední poznámka je vlastně pochvalou a povzdychem naráz. Kniha je hodně čtivá - Rosling všechno vysvětluje prostřednictvím zábavných historek z nejrůznějších konferencí, lékařské praxe, epidemiologických výzkumů v terénu i osobních situací. Díky tomu je kniha nepochybně přístupná širokému publiku. Pro mě se v té hromadě historek nicméně obsah trochu ztrácel: příliš na sebe strhávají pozornost. Ale možná je to jenom moje slabost knihy, které mluví o faktech střídmým a jasným jazykem - nepotřebuji polykače mečů, což je ale právě to, co Rosling nabízí.

Pokud vás téma zajímá, ale třeba se vám nechce knihu číst, dobře jsou hodnocená Roslingova vystoupení na TED Talks.

P.S.: Faktomluvu jsem četla jako e-book, kterou jsem koupila na nakladatelstvá Jan Melvil v rámci jejich koronavirových slev. Protože podpora našich nakladatelství je teď fakt důležitá.

Dilema: Vracet, nebo nevracet se ke svým knižním láskám?

V poslední době narážím na dilema, se kterým si nevím rady: moji "nej nej" oblíbení spisovatelé, které jsem hltala během dospívání, vydávají nové knihy. A já váhám - mám se jejich novým knihám radši vyhnout a neriskovat, že si zkazím ty kouzelné a idealizované vzpomínky? Nebo se mám snažit znovu vstoupit do stejné řeky a zachytit zbytky toho kouzla, které tam někde třeba ještě pořád je?

Nepříliš povedené Přiznání Alana Turinga

Kniha Přiznání Alana Turinga od Davida Lagercrantze je trochu detektivka a trochu psychologický román. Táhne na ní však spíš než dobře napsaný příběh fakt, že samotný Turing je fascinující postavou - autor sám moc zajímavého nepřidal.

Když Manželovo tajemství změní váš život

Manželovo tajemství je první kniha, kterou jsem od Liane Moriarty četla - a opravdu jsem si ji užila. Propracované vztahy, živoucí postavy a plno nevyřčených věcí z minulosti... prostě velmi dobrý román.

Od všeho trochu

Je tu léto, které by mělo být časem volnějším a víc vhodným k čtení, sledování filmů... a taky psaní na blog. Aspoň tak jsem si to představovala, než přišlo. Ale zdá se, že v mém životě je to v poslední době zařízeno tak, že časové možnosti jsou vždycky jinde, než předpokládám. A tak se i tenhle blog pomalu začíná podobat mému prvnímu, na který jsem na konci jeho existence už jenom psala články o tom, že na něj nemám čas psát. Tomu bych se chtěla tu vyhnout, takže vám povím něco o svém skvělém létě a o kulturních věcech, o které jsem zatím zavadila.

Sedmilhářky (minisérie)

Od Liane Moriarty jsem zatím nic nečetla, ale rozhodně se na to chystám. Minisérie HBO podle její knihy Sedmilhářky (Big Little Lies) mě totiž opravdu dostala.

Aristokratka na koni a zpátky ve formě

Třetí díl série Evžena Bočka o rodině Kostků, která v devadesátých letech dostala zpět hrad a snaží se na něm žít a přežít, jsem po minulém díle vyhlížela poněkud nedůvěřivě. Aristokratka na koni ale přišla s novými postavami a dokonce i něčím, co lze považovat za zápletku - takže zábavě tentokrát nedošel dech až do konce knihy.

T. Pratchett: Jak oživit poštu v Ankh-Morporku rychle (a nepříliš snadno)

Po dlouhé době jsem sáhla po k pratchettovce -  a podruhé si přečetla Zaslanou poštu, jednu ze zeměplošských knih s polepšeným podvodníkem Vlahošem von Rosretem v hlavní roli. Co si budeme povídat - Pratchett stále patří mezi moje srdcovky a je radost se k němu vracet.

Doktor Watson a vraždy mezi tanky

Druhý díl detektivní série Roberta Ryana, ve které doktor Watson vyšetřuje případy během první světové války, nese název Mrtví nikam neutečou. Pokračuje přesně v duchu prvního dílu: poctivě vystavěná zápletka, nečekané zvraty a pár zajímavých, i když nepříliš uvěřitelných postav.

Povídková kniha Hakuna Matata

Kniha Hakuna Matata je výjimečná minimálně ze dvou důvodů: prvním je fakt, že jde o dobročinný projekt ve prospěch dětí v keňského slumu Kibera, druhým je obsah složený z textů účastníků kurzů tvůrčího psaní. Jaká tedy kniha je uvnitř?

Foto: Honza Novák

Když Mariusz Szczygieł hledá pravdu

Mariusz Szczygieł (autor Gottlandu) patří mezi spisovatele, jehož knihy čtu jaksi automaticky, bez podrobnějšího čtení jejich anotace. Proto mě překvapilo, že Projekt: pravda je o poznání "těžším", melancholičtějším čtením, než byly jeho předchozí publikace.

Foto: Honza Novák

Aristokratka ve varu: návrat do zajetých kolejí

Pokračování knihy Poslední aristokratka Evžena Bočka většina recenzentů odhaduje na nejslabší článek celé série - nemůžu posoudit, jelikož jsem ještě nečetla třetí díl, celá knihy ale opravdu působí spíše jako dodatek ke knize první, nebo lépe řečeno jako kniha uměle a nešikovně přeťatá ve dvě. 

Foto: Honza Novák

Tomáš Sedláček a spol.: Jak budeme žít za 20 let

Knihy Tomáše Sedláčka mě obecně zajímají, takže jsem sáhla i po novince, kterou napsal spolu s "hosty", odborníky z různých odvětví. Krásně nadesignovaná kniha 2036: Jak budeme žít za 20 let? pro mě ale byla zklamáním.

A zase nový rok!

Taky vám vždycky na začátku roku připadá nový letopočet jako nepatřičný, podivný a tak nějak nepřátelsky cizí, než si na něj zvyknete? Přesně v této fázi momentálně jsem. Je 2. ledna 2017... ale to ´17 budu muset parkrát napsat, abych se s tím srovnala. Každopádně - předchozí rok byl pro mě krásný, velmi úspěšný a do velké míry přelomový: na tu přelomovost v roce 2017 příliš nesázím, ale pevně věřím, že skvělý rok to určitě bude!

Faktor Churchill: Když jednotlivec hýbe dějinami

Kniha věnovaná osobnosti Winstona Churchilla, napsaná britským politikem Borisem Johnsonem, se stala velkým trhákem i v našem knižním světě. Johnson si vzal obtížný úkol: podívat se  na Churchilla dnešníma očima a zhodnotit ho v celé kompexnosti jeho mnohaletého působení i jeho osobních vlastností. Jak se mu to v knize Faktor Churchill podařilo?

Knihy bez recenze: Když Radek John viděl Ameriku

Někdy po prezidentské volbě v USA jsem sáhla po knize Radka Johna Jak jsme viděl Ameriku: reportážní titulu z roku 1989. Dlouho jsem přemýšlela, jak o ní napsat - až jsem se rozhodla zařadit ji do Knih bez recenze.

Doctor Strange zachraňuje svět magií

Další Marvelovka přišla do kin - tentokrát s lákadlem tak velkým, jakým je Benedict Cumberbatch v hlavní roli. Svět Doctora Strange je prozatím na zbytek marvelovského univerza navázán jen velmi volně a funguje jako samostatný příběh: o magii, aroganci a vůli pomáhat a o ústupcích, které člověk na své cestě může (nebo musí?) udělat.

Slepice, vejce a Betty MacDonald

Knihu Vejce a já od Betty MacDonald asi zná většina Čechů, nebo spíš Češek - je jednou z nepochybných stálic v našich knihovnách. I v té naší rodinné má česné místo a já se k ní po mnoha letech vrátila - abych zjistila, že je přesně tak skvělá, jak jsem si ji pamatovala.

Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho trable s přátelstvím

Moje jízda za přečtení knih Haruki Murakamiho pokračuje, a to knihou Bezbarvý Cukuru Tazaku a jeho léta putování. Je to vcelku klasická murakamiovka, až na jednu malou neobvyklost - není tu žádná mužská postava, která by trochu zoufalé vlála za nějakou ženou-idolem. Je to zvláštní, ale i takové knihy Murakami dokáže napsat...